
Také v roce 2025 proběhl tábor organizovaný vedoucími mládeže SDH Suchý. Zde je přehledná reportáž.
Je pondělí 30. července 2025 a účastnící tábora přijíždí do obce Zderaz v okrese Chrudim právě na oběd. Poté se zabydlují a do večeře mají možnost testovat místní přírodní koupaliště. Po večeři následuje tradiční průzkum okolí, který končí až u zatopeného lomu. Po návratu na základnu byl večerní program vyplněn promítáním v našem improvizovaném letním kině. Kromě našich táborníků vybranou pohádku sledovali i malý návštevníci přilehlého hotelu.

Úterý začalo rozcvičkou v 7:20. Předem bylo avizováno, že kdo nepřijde včas, bude celý den bez mobilu. A tak všichni účastníci po celý pobyt vstávali raději s předstihem i bez budíku. Vychytralý to tah od vedoucích. Po snídani byla na programu prohlídka Skalních obydlí přímo ve Zderazu. Po obědě následovala další vycházka, tentokrát do 2 km vzdálené záchranné stanice Pasička. V přilehlém lesoparku se všichni schladili zmrzlinou a po návratu koupáním. Děti byly vybaveny velkými vodními stříkačkami, které odstartovaly nelítostné boje, většinou končící porážkou a úprkem vedoucích. Toto naopak nebyl od vedoucích moc chytrý tah. Večerní čas vyplnilo malování obrázků, míčové hry a opět kino.

Středa měla na programu dva významné body. Nejprve se účastnící tábora přesunuli do Poličky na exkurzi do firmy THT, kde se vyrábí a montují nástavby na hasičské cisterny. Z návštěvy byly nadšení především vedoucí. Někteří si dokonce začali domlouvat práci ve firmě zadarmo. To bylo asi způsobeno tím neúprosným Sluncem nad námi.

Po exkurzi se celá skupina přesunula do Boru u Skutče na oběd a poté do klimaticky přívětivějších Toulcových maštalí. Byla to krásná sedmikilometrová procházka nahoru a dolu, z kopce a do kopce, což nadchlo zejména děti, které nešetřily slovy chvály a prosebnými výkřiky „my chceme jít ještě dál“. Soudní vedoucí ale zaveleli k návratu a ke koupačce. Na večerní pohádku kupodivu už moc dětí nedorazilo. Nemožné se stalo skutkem a známé pořekadlo „děti neutaháš“ se částečně podařilo vyvrátit.

Přestože byl na čtvrtek v záloze další výlet, pod hrozbou vzpoury zařadili vedoucí na program kolektivní hry a koupání. Dokonce ani 2 km vzdálená zmrzlina neprošla. A tak účastníci raději prolézali obručemi, jezdili v pásácích, hráli piškvorky a z vedoucího vytvořili rytíře. Večer došlo na vyhodnocení tábora, rozdávání dárků a opékání párků.

Pátek byl už návratový. Hned po snídani se účastníci sbalili a vyrazili k domovu. Cestou ale nesměla chybět zastávka na zmrzlinu v Boskovicích.