Proběhl letní tábor Hasiči cestou-necestou

Loňský tábor z důvodu žloutenkové epidemie neproběhl.  O to víc se letos všichni těšili na ten letošní, který nesl název “Hasiči cestou-necestou”. Celková bilance je 40 spokojených účastníků a jeden zraněný. Takže nic neobvyklého. A takto to celé probíhalo:

Den první – ubytování a seznamování, ale “vocáť pocáť”

Je první prázdninové pondělí 3. července 2017, 12:30. Kolem autobusu a hasičského Tranzitu u obecního úřadu se to začíná hemžit rodiči, kteří se těší, že se na pár dní zbaví svých dětí, a jejich dětí, které se těší, že se na pár dní zbaví svých rodičů. Ubytování je zajištěno v rekreačním středisku Meziříčko, kdesi mezi Jihlavou a Velkým Meziříčím. Spolu s námi tam bude hned několik dalších táborů. A nutno říci, že jejich účastníci nám budou závidět. Ale o tom až později.

První den je vždy seznamovací. Znáte to. Seznámení s chatkami a jejich rozdělení, seznámení s vybavením a hřišti, seznámení s okolím. Jen seznamování s dalšími tábory je z nějakého důvodu přísně zakázáno, zejména ve večerních hodinách. Takže seznamování ano, ale jen “vocáť pocáť”.

Den druhý – džuniorští chomóti pouštěli draky v popelnici plné žumpy

První noc přinesla první lekci. V nevytápěných chatkách pod tenkou dekou se fakt dost blbě spí jen tan v tenkém saténovém pyžámku, jak  jsou někteří zvyklí z domova. Od teď budou chytřejší. A co je nejlepší po ránu na zahřátí? Ne, to co si myslíte to skutečně není, protože gentlemani pijí až po obědě. Je to ranní rozcvička! A zde se začaly projevovat rozdílné pohledy na slovo “tábor”. Zatímco jiné skupiny si před slovo “tábor” dosadily přídavné jméno “trestanecký” a nutily své svěřence běhat v terénu do úplného vyčerpání, naše pojetí se drželo striktně sousloví “letní tábor”. A léto, to je přece klídek, pohodička, brnkačka, … Námi zvolené ležérní pojetí je dáno dlouholetou zkušeností našich vedoucích, kteří době vědí, že děcka stejně neutaháš, ale sebe utaháš velmi rychle. A tak této filozofii odpovídala i rozcvička, na které byla nejtvrdší hudba, podle které se “cvičilo”. No posuďte sami z videa. 


Byli bychom ale neradi, aby předchozí věty vyzněly tak, že se celý den jen tak polehávalo. To vůbec ne. Program byl vyplněn výrobou náramků a soutěžemi všeho druhu. Hry ostatně provázely celý pobyt. Soutěžilo se mezi několika družstvy s velmi nápaditými názvy: chomóti, žumpy, džunioři, draci a popelnice. Poslední jmenovaný byl tým dospělých.

Jako velmi efektivní se ukázal nápad s “pořádkovou hlídkou” složenou z drsného a nekompromisního kvarteta Kačka Roudná, Klárka Ošlejšková, Markétka Kolářová a Barunka Zemánková s věkovým průměrem 7 let. Nebo tak nějak. Byla to vlastně taky taková průběžná soutěž, kdy si sami účastníci tábora vzájemně kontrolovali a bodovali čistotu na chatkách. A tak byly k vidění i těžko uvěřitelné výjevy, jako například umývání oken nebo vystříkávání chatky deseti voňavkami jako reakce na předchozí penalizaci “za smrad”. 

Den třetí – záchrana z Robinsonova ostrova plného raků

Zase se nám to v názvu trochu pomíchalo, ale není se co divit, protože středeční program byl skutečně nabitý. Vše začalo ranním odchytem raka v místním přírodním koupališti, který rozdělil účastníky na dva nesmiřitelní tábory. Jedni tvrdili, že kde je rak, musí být čistá voda. Druzí (většinou holky – pozn. redakce) zase, že tam teda nikdy nevlezou. Odpoledne tam samozřejmě skončili všichni. Aby také ne, když většina osazenstva je odkojená kalnými vodami suchovského rybníka, a to doslova. 

Ještě nám zbývá rozmotat ten Robinsonův ostrov a záchranu z něj. Hlavní program tohoto dne totiž zahrnoval návštěvu Jihlavy. Nejprve záchranné roty Hasičského záchranného sboru a poté zábavného ostrova Robinson. U hasičů se děti vžily do role záchranářů, v zábavním parku dospělí vedoucí skotačili jak malé děti.

Den čtvrtý – pětiprocentní ztráty povoleny

Vedoucí si to sice nechtějí přiznat, ale přece jen se tak trochu nechali strhnout ostatními ubytovanými skupinami. Na čtvrtý den si totiž připravili turnaj v přehazování, štafetovou soutěž v lese, táborák a stezku odvahy. Dost na to, aby si potvrdili pravilo z úvodu, že děcka neutaháš.

Při večerním vyhodnocení soutěží a táboráku ještě nikdo netušil k jakému se schyluje dramatu. Na pořadu dne byla totiž stezka odvahy. Jakmile padla tma, mladší děti se vydaly do tajuplného neznáma plného nástrah a strašidel. Šumění lesa narušovalo praskání větviček, houkání sovy a výkřiky vyděšených dětí. Jeden výkřik byl obzvláště děsivý. To si jedno z nejmenovaných strašidel  ošklivě propíchlo koleno. A tak následovala cesta do jihlavské nemocnice. Řidič původně zastavil u oddělení psychiatrie, ale po krátké poradě bylo rozhodnuto, že přece jen nejprve zkusí chirurgii. Tam vše spravilo několik stehů a strašidlo i s vedoucími byli propuštěni.

Den pátý – návrat do historie a pak do reality

Každá pohádka má konec, stejně tak má konec i letní tábor suchovských hasičů. Návrat domů jsme si zpestřili výrobou květin a návštěvou hasičského muzea v Přibyslavi.

Je pátek 7. července 18 hodin a kolem suchovského obecního úřadu se to začíná hemžit rodiči, kteří se těší, až uvidí své potomky. A děti v autobuse se těší, až budou vyprávět své dojmy rodičům. Tak zase za rok na shledanou.

Fotogalerie



1,158 total views, 2 views today

Print Friendly, PDF & Email